Pozvolna končí rekonstrukce kostela, sbírka je uzavřena, končí tedy i tyto stránky. Spolek je přejmenován a otevírá stránky nové.  

Rekonstrukce kostela vstupuje do finále. Spolek pro záchranu kostela sv. Františka Serafinského byl upozorněn, že v podstatě jeho název začíná být bezpředmětný. A je to asi pravda. Tak zapřemýšlíme nad změnou názvu spolku. Činnost se však v podstatě nemění a pokud se podíváme do stanov téměř všechny body činnosti dál zůstávají aktuální. Kromě pořádání finančních sbírek a hledání dotací na opravu kostela a jeho depozitáře. Končí i dosavadní náš největší vytyčený cíl, sbírka na rekonstrukci varhan. 

Sbírka na varhany je uzavřena. 

Společně se Spolkem přátel kultury a Farností Kněžmost jsou nyní z kostela odstraňovány stávající nefunkční varhany a do kostela budou instalovány píšťalové varhany zakoupené v Německu.  

 

A jak ten můj zájem o kněžmostský kostel započal

 

     Začalo to výpůjčkou farní kroniky od administrátora kněžmostské farnosti Mgr. Pavla Macha. A začala jsem číst. Naprosto mě to pohltilo. Zpočátku psali kroniku Kněžmostští a mě doslova ohromilo to zaujetí lidí pro výstavbu kostela, o který vlastně nikdo nestál. Pouze kněžmostští sousedé. A tak psali, prosili, žádali, dokonce podnikli řadu osobních návštěv Litoměřické diecéze i samotného hraběte Valdštejna. 

   Ty nejzajímavější části kroniky jsem si zaznamenala a pak mne napadlo z těchto informací a fotografií, připravit výstavu ke 170. výročí vysvěcení této zajímavé stavby.  

Sama bych to určitě nezvládla, pomohla mi Iva Cenefelsová. Výstava skončila, všechno jsem složila a uložila. Blížící se advent mě vnukl myšlenku na adventní koncert. A tak se vlastně to mé zaujetí o tuto krásnou stavbu rozběhlo. Vždy jsem měla kolem sebe lidi, kteří mi mé nápady pomohly uskutečnit. Tady musím poznamenat, že jsme nebyli první, kdo se snažil přípravou koncertů otevřít kostel širší veřejnosti. 

   A tak se uskutečnil po dlouhé době v kostele koncert. Opět  jsem měla vedle sebe člověka, bez kterého bych to nezvládla, Květu Bartoňovou. Pozvaly jsme dětský pěvecký sbor Zvonky z Mnichova Hradiště. Ten má v tomto období sice koncerty dlouhodobě smluvené,  naše pozvání však přijal. Koncert se uskutečnil v pátek 13.11.2013. Finančně nám pomohla řada dobrých lidí. Nakonec jsme kostel uklidily a byly přesvědčeny, že se nemůže objevit žádný problém. Sbor dětí dorazil více jak hodinu před začátkem koncertu, aby si mohl své vystoupení v prostorách kostela vyzkoušet. A problém byl tady. Kostel byl osvětlen především svícemi. Abych byla přesná svítil i lustr, ale jeho světlo se dalo spíše tušit než vidět. Sbormistru panu Hejlovi se nelíbilo, že dětem není vůbec vidět do tváří. A měl pravdu. Jediné co nás napadlo, rychle telefonovat a požádat o pomoc kněžmostské hasiče. Pomohli hned a bez velkého vysvětlování přivezli centrálu, světlo a problém byl zažehnán. Kostel byl plný lidí, dětem bylo vidět do jejich usměvavých tváří a zpívaly překrásně. 

     Dalšího nic velkého jsem neplánovala, vlastně vůbec nic. Ale přišlo jaro příštího roku a každoroční akce, která celorepublikově ve večerních a nočních hodinách otevírá některé kostely. A nápad byl tady. Připravit poprvé v historii kostela Noc kostelů. Do příprav se aktivně zapojila Iva Cenefelsová a Divadélko Človíček. V ten podvečer byla bouřka, venku burácel hrom a  okna ozařovaly blesky. I přesto lidem stálo za to přijít. Vyprávěla jsem tu zajímavou historii kněžmostských sousedů a jejich kostela. Divadélko Človíček do mého vyprávění vstupovalo scénkami, a tak atmosféru příběhu dotvářelo. Večer to byl až tajuplný. Zazněla i hudba a dokonce se několika tóny probudily i varhany. Po tomto večeru následovalo Setkání s módou, na které také moc ráda vzpomínám. A aby ne, však jsem také v té chvíli představovala hraběnku z Valdštejna, která přehlídku Hany Vignerové v kněžmostském kostele navštívila. Následovaly další a další koncerty, výstavy, setkávání. 

    A tak se příběh oživení kostela začal odvíjet. Postupně se zapojovali další nadšenci s chutí otevřít kostel široké veřejnosti. A z počátku to nebylo z hlediska technického vybavení vůbec jednoduché. Největší problém byl s osvětlením, a tady musím vzpomenout na dva úžasné lidi. Radka Hrušková a Ladislav Hruška. Díky nim bylo při prvních akcích v kostele světlo. Po dva roky jsme oknem v sakristii tahali kabely k Hruškovům a od nich brali potřebnou elektřinu. Finanční vyrovnání odmítali, brali to jako sponzorský dar. Tak ještě jednou díky tam nahoru.

     Kostel se stává místem setkávání lidí dobré vůle. Je zachráněn díky vytrvalé snaze administrátora Mgr. Pavla Macha o získání státní dotace, a žádal několikrát. Je zachráněn i díky zastupitelům Obce Kněžmost, kteří na svém zasedání odsouhlasili 20 procentní spoluúčast obce na této státní dotaci.

Budiž všem dobrým lidem děkováno, že se dobrá věc podařila. 

                                                                                              Hana Bejrová

 

 

 

 

 

 

 

Stále je naší snahou do kostela sv. Františka Serafinského vrátit varhany. Nástroj, který je co do kvality používaného materiálu, technologie, mohutnosti a krásy varhaních skříní nástrojem jedinečným. Chceme do zajímavé, historicky cenné varhanní skříně, která je památkou na tvorbu prvních generací vrchlabských varhanářů Tauchmanů. umístit kvalitní píšťalový nástroj. Snažíme se a chceme. Náš cíl je však v mlžné dálce, přesto v našem snažení vytrváme. Většina našich aktivit je vedena právě tímto směrem, získat finanční podporu, nadchnout další dobré lidi. 

     V současné době připravujeme publikaci o kostele sv. Františka Serafínského a jeho varhanách, které Kněžmostští koupili od turnovských františkánů v dubnu roku 1841. Kniha bude o nezdolné vytrvalosti kněžmostských sousedů při hledání finančních prostředků na výstavbu kostela, který v současné době díky státní dotaci a spoluúčasti obce Kněžmost získává původní podobu, ale také právě o varhanách a všem co s tímto nástrojem souvisí. Hledáme informace o lidech jejichž jména jsou se stavbou kostela, ale i právě varhan spjatá.Zajímá nás rod Jana Koutníka. Víme, že měl dvě dcery, Kateřinu a Marii. Kateřina se provdala za Josefa Procházku a Marie za Vincence Mikoláše. Zajímalo by nás zda tyto rody mají své pokračovatele. Zajímají nás informace o varhanících kněžmostského kostela. Bueme rádi za každou informaci, kterou můžete posílat na e-mail bejrova.h@seznam.cz.

 

Stále hledáme možnost dotace, či jakéhokoliv jiného příspěvku