Kostel začíná psát své novodobé dějiny, ale ty již nejsou náplní Spolku pro záchranu kostela sv. Františka Serafínského v Kněžmostě. V roce 2025 spolek tedy mění svůj název na Okrašlovací spolek Kněžmost. Dál bude pokračovat v probouzení zapomenutých tradic a zvyků, a vytváření nových. Bude pokračovat i v podpoře sborového zpěvu.
Rokem 2025 jsou tyto stránky uzavřeny.
Dějiny tohoto kostela a kněžmostské farnosti se ode všech ostatních v regionu dost liší. Při ostatních farách byly kostely vybudovány ještě v době předhusitské nebo v 17. století. Své postavení si udržely nebo se staly filiálními k jiné farnosti. Kněžmostský kostel byl však postaven až v 19. století za nezměrného úsilí a vytrvalosti všech kněžmostských sousedů.
Přitom již ve středověku je Kněžmost uváděn jako městečko. Je tedy dost těžké si vysvětlit, proč zde nebyl postaven kostel již v době předhusitské. Je možné, že tady sehráli svou roli páni hradu Valečov, pod nímž se rozkládá obec Boseň. Proto vznikla již ve 14. století fara právě tady, v bezprostřední blízkosti jejich sídla.
Můžeme si ale položit otázku, proč kostel nebyl postaven ani v době barokní? Snad za hlavní důvod lze označit pochopitelnou obavu boseňského faráře o ztenčení jeho příjmů.
Obyvatelé Kněžmosta dlouho usilovali o vybudování svého vlastního kostela. 27. září 1810 podali patronátnímu úřadu a na litoměřické biskupství žádost o stavbu. Této žádosti bylo vyhověno a stavba byla povolena. Kde ale sehnat peníze?
Kněžmostští si podali žádost o finanční příspěvek až do Vídně. Jejich žádosti bylo opět vyhověno a obdrželi 150 zlatých. Tento první dar byl však roku 1811 na základě tzv. financ patentu snížen a dle nařízení dostali žadatelé pouze 50 zlatých. Tento obnos byl jako kapitál uložen na úrok a Kněžmostští dál hledali pomoc.
Nakonec se obrátili na samotného Františka I., císaře rakouského, který navštívil v září roku 1833 zámek v Mnichově Hradišti. Žádost předali purkrabímu Karlu Chotkovi. Následovala dlouhá řada prosebných dopisů, žádostí a osobních návštěv až u litoměřického biskupa Augustina Bartoloměje Hilleho.
Přesto se jim přes všechna protivenství dílo podařilo. Stavba kostela byla roku 1838 započata podle návrhu hraběcího stavitele Václava Štolce, a z počátku i pod jeho vedením. Věž a interiér kostela byly zbudovány podle návrhu jeho nástupce Antonína Vendra. Stavěno bylo za nesmírného úsilí všech kněžmostských občanů. Na dokončení a vybavení se potom podílela dlouhá řada dobrodinců.
Kostel byl vysvěcen na počest návštěvy rakouského císaře Františka I. v Mnichově Hradišti 3. září 1843.
Patřil pod farnost Boseň a boseňského faráře. Až v roce 1848 byl Kněžmostu schválen vlastní kněz, který však i nadále spadal pod pravomoc boseňského faráře. Konečně v roce 1865, po dlouhých 22 letech od vysvěcení, byla kněžmostská expozitura povýšena na samostatnou faru. Jako první farář byl na faru uveden dosavadní správce expozitury, páter Václav Pavlišta.