Kostel začíná psát své novodobé dějiny, ale ty již nejsou náplní Spolku pro záchranu kostela sv. Františka Serafínského v Kněžmostě. V roce 2025 spolek tedy mění svůj název na Okrašlovací spolek Kněžmost. Dál bude pokračovat v probouzení zapomenutých tradic a zvyků, a vytváření nových.  Bude pokračovat i v podpoře sborového zpěvu. 

Rokem 2025 jsou tyto stránky uzavřeny. 

 

 Dějiny tohoto kostela a kněžmostské farnosti se ode všech ostatních v regionu dost liší. Při ostatních farách byly kostely vybudovány ještě v době předhusitské nebo v 17. století. Své postavení si udržely nebo se staly filiálními k jiné farnosti. Kněžmostský kostel byl však postaven až v 19. století za nezměrného úsilí a vytrvalosti všech kněžmostských sousedů.

     Přitom již ve středověku je Kněžmost uváděn jako městečko. Je tedy dost těžké si vysvětlit, proč zde nebyl postaven kostel již v době předhusitské. Je možné, že tady sehráli svou roli páni hradu Valečov, pod nímž se rozkládá obec Boseň. Proto vznikla již ve 14. století fara právě tady, v bezprostřední blízkosti jejich sídla.

     Můžeme si ale položit otázku, proč kostel nebyl postaven ani v době barokní? Snad za hlavní důvod lze označit pochopitelnou obavu boseňského faráře o ztenčení jeho příjmů.

     Obyvatelé Kněžmosta dlouho usilovali o vybudování svého vlastního kostela. 27. září 1810 podali patronátnímu úřadu a na litoměřické biskupství žádost o stavbu. Této žádosti bylo vyhověno a stavba byla povolena. Kde ale sehnat peníze?

      Kněžmostští si podali žádost o finanční příspěvek až do Vídně. Jejich žádosti bylo opět vyhověno a obdrželi 150 zlatých.  Tento první dar byl však roku 1811 na základě tzv. financ patentu snížen a dle nařízení dostali žadatelé pouze 50 zlatých. Tento obnos byl jako kapitál uložen na úrok a Kněžmostští dál hledali pomoc.

     Nakonec se obrátili na  samotného Františka I., císaře rakouského, který navštívil v září roku 1833 zámek v Mnichově Hradišti. Žádost předali purkrabímu Karlu Chotkovi.  Následovala dlouhá řada prosebných dopisů, žádostí a osobních návštěv až u litoměřického biskupa Augustina Bartoloměje Hilleho.

    Přesto se jim přes všechna protivenství dílo podařilo. Stavba kostela byla roku 1838 započata podle návrhu hraběcího stavitele Václava Štolce, a z počátku i pod jeho vedením. Věž a interiér kostela byly zbudovány podle návrhu jeho nástupce Antonína Vendra.  Stavěno bylo za nesmírného úsilí všech kněžmostských občanů. Na dokončení a vybavení se potom podílela dlouhá řada dobrodinců.

 

    Kostel byl vysvěcen na počest návštěvy rakouského císaře Františka I. v Mnichově Hradišti 3. září 1843.

 

     Patřil pod farnost Boseň a boseňského faráře. Až v roce 1848 byl Kněžmostu schválen vlastní kněz, který však i nadále spadal pod pravomoc boseňského faráře. Konečně v roce 1865, po dlouhých 22 letech od vysvěcení, byla kněžmostská expozitura povýšena na samostatnou faru. Jako první farář byl na faru uveden dosavadní správce expozitury, páter Václav Pavlišta. 


Tvorba webových stránek zdarma Webnode